Úvodem si připomeňme, jaký přínos pro nás může mít zvládnutí techniky UMĚNÍ EMOCÍ. Každý čtenář jistě mnohokrát zažil nepříjemné pocity (emoce). Může se jednat o okamžité pocity zažívané v konkrétní okamžik na konkrétním místě s konkrétními osobami; tyto pocity se potom překlápějí do dlouhodobých, řekněme životních pocitů. Tento konkrétní člověk je pak v životě například stále vnitřně napjatý, smutný nebo neustále o něčem přemýšlí. Technika UMĚNÍ EMOCÍ se hodí pro toho, kdo se rozhodne, že tyto pocity nechce mít, dokáže se sám na sebe kriticky podívat, uvědomit si, že jeho pocity vyrůstají z jeho vlastního mozku, a přestane za ně vinit své okolí. Je sice pravda, že druzí lidé se často rádi „trefují“ do slabých míst člověka. Příčina tohoto problému však není v okolí, ale právě v existenci určitých oslabení (daných výchovou, povahou, traumaty, toxickým zatížením atd.) v mozku tohoto člověka, která jim to umožňují. 

UMĚNÍ EMOCÍ spočívá v tom, že když se přistihneme v reálném okamžiku, že danou pojmenovanou emoci (například smutek) prožíváme (připomeňme, že příčina smutku je zde nepodstatná!), řekneme si: „Já nechci tento pocit prožívat. Chci ho změnit, chci tuto emoci zrušit. Chci prožívat emoci jinou a chci se tohoto pocitu zbavit, protože mi otravuje život“. A dále si uvědomíme, že je to náš vlastní pocit, nikoliv pocit, jak všichni často říkáme, „který mi dělají ostatní“.

Postup si můžeme ukázat na emoci, které se bude tento článek věnovat, tj. na emoci nekonečného přemýšlení. Prožívám-li tuto emoci, znamená to, že se příliš a dlouho zabývám nějakou křivdou nebo něčím, co mě zamrzelo na konkrétního člověka, a chci tento pocit změnit. Tato emoce většinou bývá spojena s konkrétní osobou: představuji si, co mi tato osoba způsobila, a donekonečna to rozebírám. Pokud si řeknu: „Ne, já nechci prožívat tuto emoci, protože mi to otravuje život, k ničemu to nevede a mohl bych myslet na něco příjemnějšího,“ je dobré mít okamžitě připravený přepínač v podobě obrazu. Emoci přemýšlení vypíná, neboli překonává obraz STROMU, který vysává svými kořeny ZEMI. Země je archetyp pro starost/přemýšlení. Můžeme si tedy živě představit bujné kořeny, které jsou pevně zakotveny v zemi. Jedná se převážně o obraz dynamický: kořen využívá ze země živiny, tím sílí a s ním sílí i celý strom. Touto cestou kořen STROMU ničí/překonává ZEMI. Tento obraz bychom si měli být schopni podržet v mozku silně a barvitě po dobu alespoň několika sekund, ideálně asi po deset sekund. Pokud tímto obrazem správně vystihneme emoci přemýšlení/starostlivosti (podmínkou je, aby se skutečně jednalo o tuto emoci a aby byla správně pojmenovaná), pak tento – často nezvladatelný – pocit následně během několika dalších sekund jakoby zázrakem zmizí. Pokud je vše provedeno správně, pak zastavení dlouhotrvajícího pocitu má být spontánně provázeno zřetelnou úlevou v podobě nádechu, oddechnutí, k němuž vychází impuls z emocionálního mozku za pomoci autonomního nervového systému. V afektech totiž člověk přestává správně dýchat; UMĚNÍ EMOCÍ vede k osvobození právě v oblasti dýchání. Pokud člověk zvládne svoje afekty, pak pravidelně podvědomě dýchá patřičně zhluboka, a to v každé (byť pro jiného člověka složité) emocionální situaci.

Je třeba podotknout, že pokud se rozhodneme vyzkoušet techniku UMĚNÍ EMOCÍ, ze začátku nám to nepůjde. Zjistíme, že život otravující emoce přemýšlení nás bude napadat mnohokrát denně (třeba dvacetkrát), takže zprvu budeme tuto emoci překonávat velmi často. Pro zastavení této emoce je dobré mít připravený nějaký konkrétní obraz stromu, ale pokud se budeme pohybovat někde v přírodě a uvidíme konkrétní strom, můžeme upoutat svoji pozornost přímo na tento strom a představit si jeho kořeny v zemi. Zrušení emoce je tedy pouze záležitost představy příslušného obrazu. Jako začátečníci v UMĚNÍ EMOCÍ si tedy tento obraz vybavíme během dne třeba dvacetkrát. První týdny a měsíce to bude složitější, protože tato emoce nás bude pořád pronásledovat, ale v horizontu měsíců si najednou uvědomíme, že od nás postupně odchází. Pak už budeme v zastavování této emoce trénovanější a za půl roku třeba zjistíme, že od nás tato emoce jakoby odstoupila, že obraz stromu v zemi nemusíme již tak často používat a že jsme schopni emoci starosti zachytit v samém začátku prožívání. Takže když se po půl roce opět přistihneme, že v nás někdo vyvolal přílišnou starost o druhého člověka (opakuji přílišnou, protože přiměřená starostlivost o druhého je základem rovnocenných partnerských a mezilidských vztahů, podle citátu „miluj bližního svého jako sebe sama“), pak si opět vybavíme obraz stromu.

Je nutné vzpomenout, že bychom se měli v rychlé době naučit ovládat všechny svoje pocity a obrazy, které je překonávají, neboť pokud se začneme zabývat jenom jednou emocí, pak se může stát, že se jiná nezvládnutá emoce pentagramu zvýrazní. Jedná se o obrazy: země určuje břehy řece, která teče (proti úzkosti), voda hasí oheň, aby se nerozhořel příliš (proti pýše a přílišné euforii), oheň roztaví ve výhni špičku meče (proti smutku) a dřevorubec pilou uřezává větve stromu (proti vzteku, závisti a vnitřnímu neklidu). Všechny tyto obrazy až na jeden byly již probrány v různých číslech bulletinu.

Připomeňme si nyní, které emoce odpovídají emoci starosti/přemýšlivosti:

Příliš vnitřně hovořím sám se sebou a rozebírám životní situace.
Stále se zabývám starými životními situacemi a křivdami.
Často si mimoděk pobrukuji jednu melodii třeba celé dopoledne.
Když jdu po kuchyni a vidím nějakou sladkost, bezmyšlenkovitě ji beru do rukou a do úst.
Neustále myslím na jídlo, mám svůj jídelníček pečlivě rozmyšlený.
Mám přehnané starosti o druhé a o jejich životní situace.
Dávám přednost potřebám druhých lidí před svými vlastními.
Příliš o všem přemýšlím, příliš kalkuluji a všechno počítám.
Často se zamyslím, zůstanu stát a přestanu vnímat realitu.
Rád a často s druhými lidmi rozebírám dlouhosáhle osudy druhých lidí a analyzuji je, vždyť druzí lidé jsou vděčným námětem k rozhovorům.


S emocí přemýšlení/starostlivosti jsou spojeny zejména tyto snové obrazy – archetypy:

• země, hlína, písek
• had
• žaludek
• peníze, jídlo
• žena, Matka Země

Emoci sleziny tedy překoná/přemůže emoce jater – emoce akce, síly, dynamiky. Snové archetypy pro tuto emoci jsou následující:

• bujný strom
• keř
• kořeny stromu
• tráva
• dřevo

Následující obrazy spojují archetypy a tím je emoce starosti/přemýšlivosti zrušena:

• strom roste ze země a využívá ji
• tráva se pevně zakoření v hlíně a živí se z ní
• had šplhá vzhůru po kmeni a větvích do koruny stromu
• a další

Pohádky, které uzdravují emoci starosti/přemýšlení

Obraťme se ke klasické pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda (Karel Jaromír Erben) neboli k pohádce o Plaváčkovi. I zde najdeme v podobě obrazu návod, jak překonat emoci přemýšlení/starostlivosti. Plaváček měl při svém emocionálním dozrávání za úkol překonat několik pocitů a rozuzlení Plaváčkovy životní úzkosti bylo nalezeno v podobě převozníka na černém moři.

Ztotožníme-li se jako dítě/posluchač pohádky s pocity Plaváčka, zjistíme toto: Plaváček řešil/rozebíral tuto svou situaci a byl i po této stránce emocionálně nedospělý. Když byl tedy králem přinucen vydat se na pouť za dědem Vševědem, dostal se do situace, která konečně uzdravovala jeho životní pocit.

Potom přišel k nějakému městu, ale bylo sešlé a smutné. Před městem potkal stařečka, měl v ruce hůl a sotva lezl.
„Pozdrav pánbůh, šedivý stařečku!“
„Dejž to pánbůh, pěkný mládenečku! Kam tudy cestou?“
„K dědu Vševědu pro tři zlaté vlasy.“
„Aj, aj, na takového posla tu dávno čekáme. To tě hned musím dovést k našemu panu králi.“
Když tam přišli, řekl král: „Slyším, že jdeš s poselstvím k dědu Vševědu. Měli jsme tu jabloň a ta nesla mladicí jablka. Když někdo jedno snědl, třeba nad hrobem, omládl zas a byl jako jinoch. Ale dvacet let nenese jabloň ovoce žádného. Slíbíš-li mi, že se děda Vševěda zeptáš, je-li nám jaká pomoc, odměním se ti královsky.“
Plaváček slíbil a král ho milostivě propustil.*

Odpověď se Plaváčkovi dostane prostřednictvím matky děda Vševěda, která je v příběhu zároveň Plaváčkovo sudičkou. Plaváčkovi slíbí, že se děda Vševěda na uzdravení jabloně zeptá.

Když stařeček (děd Vševěd, pozn. aut.) usnul, vytrhla mu babička (Plaváčkova sudička a matka Vševěda, pozn. aut.) druhý zlatý vlas a hodila ho na zem.
„Což zase máš, matko?“
„Nic, synáčku, nic! Zdálo se mi o jednom městě, měli tam jabloň, nesla mladicí jablka; když někdo zestárnul a jedno snědl, omládl zas. Ale teď dvacet let nenese jabloň ovoce žádného. Je-li jaká pomoc?“
„Snadná pomoc,“ řekl děd Vševěd. „Pod jabloní leží had, užírá jí síly. Ať hada zabijí a jabloň přesadí. Ponese zas ovoce jako prve.“*

Plaváček se vydal na zpáteční cestu.

Když přišel do toho druhého města, ptal se ho zase král, jakou jim nese novinu.
„Dobrou“, řekl Plaváček. „Dejte jabloň vykopat a hada, co najdete pod kořeny, zabijte. Potom jabloň zase vsaďte a ponese vám ovoce jako dřív.“
Král to dal hned udělat a jabloň za noc oděla se květem, jako by ji růžemi obsypal. Král měl velikou radost a daroval Plaváčkovi dvanáct koní vraných jako havrani a na ně tolik bohatství, co mohli unést.*

Zabití hada (symbol Země – přemýšlení/starostlivosti) znamená vystoupení z věčného a sžírajícího rozebírání životních situací. Znovuzasazení jabloně představuje uzdravující obraz této emoce, květy jabloně a bohatství, které Plaváček dostal, představují štěstí, kterého se Plaváčkovi dostalo, když našel východisko ze svého dětského pocitu.

Obraz zdravého stromu, který je pevně usazen v zemi, je obrazem STROMU ŽIVOTA. Je v něm ukryto tajemství spojení ženského (jinového) a mužského (jangového) prvku. Levá strana, kde jsou uloženy hlavní orgány okruhu sleziny, představuje ženu, matku, Matku Zemi, která se stará, která živí a ze které se tvoří nový život. Pravá strana, kde jsou uloženy hlavní orgány okruhu jater, představuje otce, Otce Nebes, který rozhoduje, dobývá, je akční, tvořivý. Spojením těchto dvou stran vzniká nový život, tedy je to spojení prvku Země alias sleziny a Dřeva alias jater.

Jak již bylo řečeno, s prvkem Země je spojen důležitý symbol hada, který je předurčen k tomu, aby se plazil po zemi, aby ji neopustil. Avšak každý člověk, který touží po větším poznání sebe sama i okolního světa, by měl hada vyzdvihnout, to znamená nechat ho, aby vylezl po kmeni do koruny stromů. A přesně to má v indické tradici za pomoci různých cvičení udělat jogín, když má probudit svoji kundalíní. Tato síla „sedí“ u kořene páteře někde v oblasti hráze a pomyslný had je zde podle tradice stočen do tří a půl otoček. Znamená to, že se má tento had probudit a má vystoupit páteří až do hlavy a temenem hlavy ven. Zatímco do oblasti hráze (v indické tradici první čakry) je zasazen prvek ženy (Země), do oblasti nad temeno hlavy (v indické tradici sedmé čakry) je zasazen prvek muže (Nebe, koruna, koruna stromu). Spojení těchto dvou pólů vede k tomu, že člověk dosáhne životní spokojenosti a poznává svoji pravou životní cestu, věci se mu daří daleko lépe a dosahuje též nesrovnatelně lepších výsledků v duševní práci. Ne nadarmo se ve světě pohádek uvádí, že „sníš-li kousek hada, porozumíš řeči ptáků“. Převedeno do praktického života to znamená, že kdo překoná svoje přemýšlení a pouhé zapojování rozumu/ratia v životě, bude se například nesrovnatelně lépe učit cizí jazyky…

Mnoho štěstí při zvládnutí vlastní stále přemýšlející mysli přeje

Ing. Vladimír Jelínek

Preparáty vhodné k detoxikaci organismu v souvislosti s emocemi, které jsou spojeny se starostlivostí a přemýšlivostí:
Joalis VelienDren
Joalis VelienHelp
Joalis NeuroDren
Joalis MindDren
Joalis MindHelp
Joalis Cranium
Joalis EmoDren
Joalis VerteDren
Joalis Emoce
Joalis No Degen
Joalis Streson
Joalis StressHelp
Joalis Vegeton
Joalis Hypotal


K. J. Erben: Zlatá kniha pohádek. Fragment, Praha 2009