Alergie
Alergie, příčiny jejího vzniku a princip alergické reakce v organismu. Vývoj výskytu alergií v populaci během doby. Řešení alergií pomocí celostní medicíny.
V představách lidí vystupují alergie obvykle jako nedobytná pevnost, na jejíž hradby medicína opakovaně útočí arzenálem chemických léků různého druhu. Úspěchy klasické medicíny na tomto bitevním poli jsou však jen dílčí a dočasné; pevnost hradeb bývá rychle obnovena a co se odehrává za nimi, zůstává dále tajemstvím.
Alergie je ve své podstatě přecitlivělost na cizorodou bílkovinu. Aniž bychom si to uvědomovali, je náš organismus prakticky neustále „bombardován“ bílkovinnými částicemi. Pokud je bílkovina součástí potravy, je v trávicím traktu rozložena až na jednotlivé aminokyseliny, které jsou pak sestavitelné do řetězců vhodných k využití v lidském těle. Bílkovinnými částicemi jsou však také pylová zrnka, prach, mikroorganismy i roztoči, chlupy zvířat nebo peří. Tato bílkovina nemůže být metabolizována, musí být z našeho těla odstraněna.
Cizorodou bílkovinou jsou nejvíce ohroženy dýchací cesty, protože představují nejjednodušší vstupní bránu do organismu. Proto jsou sliznice dýchacího traktu vybaveny řasinkovým epitelem, který nežádoucí látky posouvá směrem ven z těla. Všechny orgány však řasinkový epitel nemají, a proto tu důležitou úlohu při odstraňování cizorodých bílkovin z těla hrají také fagocyty (specializované bílé krvinky, které mají schopnost bílkovinnou částici pohltit a prostřednictvím lymfatického a krevního systému ji odvést pryč z organismu).
Obranné schopnosti organismu jsou závislé na mnoha faktorech, jako např. zatížení organismu toxiny, (ne)čistota životního prostředí či stres. Mimořádně znečištěné životní prostředí nebo infekce dokážou zaměstnat imunitní systém natolik, že jeho kapacita nemusí na vše stačit. Jsou-li sliznice trvale zatíženy částicemi cizorodé bílkoviny, může nastat situace, že se imunitní buňky musí věnovat jinému, důležitějšímu problému. Nelikvidovatelná cizorodá bílkovina je pak odsunuta „ad acta“, to znamená, že je zabudována přímo do sliznice. Tyto bílkovinné částice však potom sliznici trvale provokují k zánětlivé reakci, kterou my pociťujeme např. jako chronickou rýmu. U alergiků k tomu navíc přistupuje centrální porucha imunitního systému, jejímž následkem není organismus schopen bílkovinnou zátěž odstranit, protože je k ní jakoby „slepý“. Může nastat také situace, že se do řídících center v mozku vloudí chyba; toto centrum pak není schopno rozeznat velikost podnětu a reaguje, jako by šlo o vážné ohrožení organismu. Tento stav může být nebezpečný: může nastat tzv. anafylaktický šok, jehož následkem může být v krajním případě i smrt člověka. Jako zásadní faktor se ukázal rovněž stres. Jestliže je tkáň v nějakém životním období stresována, ztrácí schopnost spontánní autonomní detoxikace a toxiny v ní zůstávají (a to se týká i cizorodých bílkovin).
Zajímavá je také skutečnost, že před sto a více lety se alergie vyskytovaly pouze ojediněle, zatímco dnes jimi trpí asi 20 % procent populace; mít nějaký typ alergie se dnes stává samozřejmým standardem. Přitom tzv. alergeny byly součástí životního prostředí člověka odnepaměti. Jednu z hlavních příčin tohoto stavu lze spatřovat v jedovatých látkách, které vznikají a uvolňují se do životního prostředí při průmyslové výrobě. Dále je třeba si uvědomit, že se v průběhu dvacátého století podstatně změnila i strava člověka. Většina potravin se začala vyrábět průmyslově, za pomoci různých chemických postupů, a také pohyb potravin po zeměkouli mezi různými pásmy se zmnohonásobil. Problém často spočívá i v nekontrolovaném množství potravy, které přijímáme, a to již od útlého věku.
Současná medicína používá pro léčbu alergií především lokální prostředky, které způsobují oplasknutí otoků a stahují cévy, aby se zabránilo tvorbě sekretu a hlenu. Farmaceutické firmy se předhánějí, kdo přijde s lepším lékem. Vlastní příčinu alergií, kterou najdeme v mozku, však nikdo neřeší.
Detoxikace je oproti tomu systém, který umožňuje odstranit z těla jedy, jež zabraňují správnému fungování organismu. Přitom věnujeme pozornost především nervovému a lymfatickému systému a dýchacímu ústrojí. Odstranění toxinů má za následek nejen zlepšení řízení imunitního systému jako celku, ale i odstranění přecitlivělých reakcí na přítomnost cizorodé bílkoviny.
Možná vás po přečtení předchozích řádků napadne, jak je možné, že alergiemi trpí již děti v kojeneckém a batolecím věku. Je to proto, že už v průběhu nitroděložního vývoje plodu se mohou do jeho nervového systému dostávat toxiny z těla matky. Je proto vhodné, aby žena absolvovala detoxikaci ještě před tím, než otěhotní.
Detoxikace je metoda, která nám umožní, že se tradiční rozdělení rolí, nastíněné v úvodu tohoto článku, otočí. Nedobytnou pevností se stane naše tělo a alergie na ně budou marně útočit.
MUDr. Josef Jonáš
Alergie je ve své podstatě přecitlivělost na cizorodou bílkovinu. Aniž bychom si to uvědomovali, je náš organismus prakticky neustále „bombardován“ bílkovinnými částicemi. Pokud je bílkovina součástí potravy, je v trávicím traktu rozložena až na jednotlivé aminokyseliny, které jsou pak sestavitelné do řetězců vhodných k využití v lidském těle. Bílkovinnými částicemi jsou však také pylová zrnka, prach, mikroorganismy i roztoči, chlupy zvířat nebo peří. Tato bílkovina nemůže být metabolizována, musí být z našeho těla odstraněna.
Cizorodou bílkovinou jsou nejvíce ohroženy dýchací cesty, protože představují nejjednodušší vstupní bránu do organismu. Proto jsou sliznice dýchacího traktu vybaveny řasinkovým epitelem, který nežádoucí látky posouvá směrem ven z těla. Všechny orgány však řasinkový epitel nemají, a proto tu důležitou úlohu při odstraňování cizorodých bílkovin z těla hrají také fagocyty (specializované bílé krvinky, které mají schopnost bílkovinnou částici pohltit a prostřednictvím lymfatického a krevního systému ji odvést pryč z organismu).
Obranné schopnosti organismu jsou závislé na mnoha faktorech, jako např. zatížení organismu toxiny, (ne)čistota životního prostředí či stres. Mimořádně znečištěné životní prostředí nebo infekce dokážou zaměstnat imunitní systém natolik, že jeho kapacita nemusí na vše stačit. Jsou-li sliznice trvale zatíženy částicemi cizorodé bílkoviny, může nastat situace, že se imunitní buňky musí věnovat jinému, důležitějšímu problému. Nelikvidovatelná cizorodá bílkovina je pak odsunuta „ad acta“, to znamená, že je zabudována přímo do sliznice. Tyto bílkovinné částice však potom sliznici trvale provokují k zánětlivé reakci, kterou my pociťujeme např. jako chronickou rýmu. U alergiků k tomu navíc přistupuje centrální porucha imunitního systému, jejímž následkem není organismus schopen bílkovinnou zátěž odstranit, protože je k ní jakoby „slepý“. Může nastat také situace, že se do řídících center v mozku vloudí chyba; toto centrum pak není schopno rozeznat velikost podnětu a reaguje, jako by šlo o vážné ohrožení organismu. Tento stav může být nebezpečný: může nastat tzv. anafylaktický šok, jehož následkem může být v krajním případě i smrt člověka. Jako zásadní faktor se ukázal rovněž stres. Jestliže je tkáň v nějakém životním období stresována, ztrácí schopnost spontánní autonomní detoxikace a toxiny v ní zůstávají (a to se týká i cizorodých bílkovin).
Zajímavá je také skutečnost, že před sto a více lety se alergie vyskytovaly pouze ojediněle, zatímco dnes jimi trpí asi 20 % procent populace; mít nějaký typ alergie se dnes stává samozřejmým standardem. Přitom tzv. alergeny byly součástí životního prostředí člověka odnepaměti. Jednu z hlavních příčin tohoto stavu lze spatřovat v jedovatých látkách, které vznikají a uvolňují se do životního prostředí při průmyslové výrobě. Dále je třeba si uvědomit, že se v průběhu dvacátého století podstatně změnila i strava člověka. Většina potravin se začala vyrábět průmyslově, za pomoci různých chemických postupů, a také pohyb potravin po zeměkouli mezi různými pásmy se zmnohonásobil. Problém často spočívá i v nekontrolovaném množství potravy, které přijímáme, a to již od útlého věku.
Současná medicína používá pro léčbu alergií především lokální prostředky, které způsobují oplasknutí otoků a stahují cévy, aby se zabránilo tvorbě sekretu a hlenu. Farmaceutické firmy se předhánějí, kdo přijde s lepším lékem. Vlastní příčinu alergií, kterou najdeme v mozku, však nikdo neřeší.
Detoxikace je oproti tomu systém, který umožňuje odstranit z těla jedy, jež zabraňují správnému fungování organismu. Přitom věnujeme pozornost především nervovému a lymfatickému systému a dýchacímu ústrojí. Odstranění toxinů má za následek nejen zlepšení řízení imunitního systému jako celku, ale i odstranění přecitlivělých reakcí na přítomnost cizorodé bílkoviny.
Možná vás po přečtení předchozích řádků napadne, jak je možné, že alergiemi trpí již děti v kojeneckém a batolecím věku. Je to proto, že už v průběhu nitroděložního vývoje plodu se mohou do jeho nervového systému dostávat toxiny z těla matky. Je proto vhodné, aby žena absolvovala detoxikaci ještě před tím, než otěhotní.
Detoxikace je metoda, která nám umožní, že se tradiční rozdělení rolí, nastíněné v úvodu tohoto článku, otočí. Nedobytnou pevností se stane naše tělo a alergie na ně budou marně útočit.
MUDr. Josef Jonáš
